Les

U klasických komedií máme často problém: dnes nám není příliš jasné, co je na nich vlastně k smíchu. Smích doprovázející komedii je totiž očistný, smíchem se zbavujeme obav a strachu z toho, co nás tísní, trápí a děsí.

V klasické společenské komedii A. N. Ostrovského je dnes opravdu čemu se osvobodivě smát. Panství stárnoucí statkářky Gurmyžské je přímo prosyceno obavami jejích poddaných; ty se projevují nám tak důvěrně známým pokrytectvím, dvojí pravdou cynismem, kariérismem a chrapounstvím. Les kolem sídla majitelky panství je postupně pod cenou prodáván nastojato a proměňuje se v hektary pařezů, ale předstírá se prosperita a odpovědné hospodaření. Kšeftuje se se vším, i s láskou a s manželstvím – ale samozřejmě pod těmi nejsvětějšími mravními hesly. Vykukové, kteří se vzájemně chtějí ošulit, nepředstírají svou kompetenci, ale naopak primitivní lidové bodráctví a velkodušnou tupost. A vychází jim to, dokud sem osud nezavane dva nezaměstnané komedianty.

Patetický tragéd Nešťastlivec se pohádal snad už se všemi divadelními řediteli; žádný z nich nedokázal ocenit jeho talent. Obskurní bavič Šťastlivec propil své kostýmy a rekvizity a nikdo se jeho jalovým žertům dávno nesměje. A právě jim dvěma přisoudil geniální ruský komediograf úkol odhalit skutečné poměry na panství, zveřejnit je a vytvořit alespoň na krátkou chvíli možnost, že se svět, v němž jsou hodnoty naruby, obrátí zase lícem nahoru.

Jako každá správná komedie končí Les svatbou. Můžeme sice právem pochybovat, že se tentokrát k sobě dostali ti praví dva zamilovaní, nemůžeme však zpochybnit, že smích nás na chvíli zbaví obav z tísně života mezi pařezy.

Premiéra: 31. května 2013

Text a foto: Divadlo na Vinohradech, Viktor Kronbauer