Periferie

Již pátým rokem se postupně věnujeme „rodinnému stříbru“ našeho divadla, tvorbě autorů osudově spjatých s vinohradským jevištěm. Po textech K. Čapka, F. Šrámka, P. Kohouta a J. Vedrala se na „svou“ domácí scénu potřetí vrací Periferie, snad nejslavnější hra Františka Langera. Její autor, respektovaný dramatik a prozaik, přítel Karla Čapka a člen legendární skupiny Pátečníků, byl kmenovým autorem Vinohradského divadla a v letech 1930-35 dokonce jeho dramaturgem.

Mladík Franci se po roce ve vězení vrací „domů“ – a ve svém bývalém pokojíku na periferii nachází mladou pohlednou ženu, která se živí nejstarším řemeslem světa. Navzdory tomu se oba rychle sblíží a Anči se stane součástí Franciho snu – stát se tanečníkem v baru. Zdá se, že oba čeká společná a hlavně lepší budoucnost, ale vše změní nečekané a dramatické setkání Franciho s jedním z Ančiných „klientů“ – mladík v krátké potyčce bohatého stavitele zabije…

Hra bývá také vnímána jako „český Zločin a trest“, etické rozpory se zde rozevírají na pozadí dobového věcného relativismu. Klíčovou roli v baladickém příběhu zločince, který hledá svého detektiva, má postava Soudce, ztroskotaného právníka chudých, přísně rozlišujícího mezi božským právem a lidskou spravedlností. Hra strhuje nejen napínavým dějem, ale vybízí i k mnoha otázkám a úvahám o svědomí, spravedlnosti a potřebě řádu, které si člověk klade už odedávna a které jsou právě v naší neklidné (post)moderní době vysoce aktuální a naléhavé.
Poprvé byla Periferie uvedena v Městském divadle na Královských Vinohradech v roce 1925 v režii J. Kvapila a výpravě J. Čapka s obrovským diváckým úspěchem. Franciho hrál Zdeněk Štěpánek, Anči Míla Pačová. Podruhé viděli diváci Periferii v prosinci 1947. Od té doby se Langer v repertoáru DnV neobjevil, naše inscenace je tedy i splátkou velkého dluhu dramatikovi, který na vinohradské jeviště po právu patří.

Premiéra 26. května 2017

Text a foto: Divadlo na Vinohradech, Viktor Kronbauer